Fotogalerie

/album/a8/ferrata-decin-1-jpg/
/album/a8/ferrata-decin-2-jpg/
/album/a8/ferrata-decin-3-jpg/
/album/a8/ferrata-decin-4-jpg/

Ubytování v okolí

 

Hotel Kristin Hrádek

Kristin Hrádek

Cena od: 413 Kč

Penzion 51

Penzion 51

Cena od: 450 Kč

Apartmány Blehovi

Apartmán Blehovi

Cena od: 250 Kč

 

Další ubytování Děčín a okolí

Všechna ubytování České Švýcarsko

Jak jsme absolvovali Děčínskou ferratu

V Děčíně na Pastýřské stěně se zrodil ráj všech milovníků ferrat. Zdejší stěna nabízí pěkný zážitek všem lezcům, od začínajících po zkušené borce.

       

O Děčínské ferratě

S citem a zaujetím pro věc se do projektu zapojil významný český horolezec Karel Bělina a výsledkem je zadrátovaná Pastýřka, po které cesty míří přímo do nebíčka. Přesněji do „Nebíčka“, jak se říká restauraci na vrcholu stěny. Výhled na Děčínský zámek je nezapomenutelný. Na výběr je devět možností, jak si ferratu užít. Pět variant různé obtížnosti je ve střední části, dále tu jsou dvě vrcholové a nově přibyly ještě dvě vyloženě sportovní cesty.

Začátek je poměrně jednoduchý a míří vzhůru několikametrovou kolmou stěnou s dostatkem kramlí a kolíků. Poté se dostanete ke kamenným schodům, které vedou na nevelkou plošinu před skalní stěnou, kde začíná pět výstupových možností. Všechny vás dovedou k místu s vrcholovou knížkou. Zkušenější lezci se odtud mohou vydat dál k vrcholu Pastýřské stěny. Trasy kategorie D až E nabízí větší než malou dávku adrenalinu. Vždyť jedna z nich například vede pořádně v převisu. Tady pozor, není to záležitost pro ty, kteří si chtějí něco dokázat. To jsme nebyli ani my, ale přesto se stalo, že jsme si ferratu dali až k vrcholu tak říkajíc omylem.

 

Zážitek do sbírky: zajímavá zkušenost s ferratou v Děčíně aneb jak jsme abolovovali omylem nejnáročnější trasu

Nepatříme k dobrodruhům a troufám si říct, že nejsme žádní „bezmozci“, kteří jdou do všeho bez ohledu na možné negativní důsledky. Nejsme ani náctiletí, kterým to zkrátka ještě nedochází. Přesto se nám přihodilo, že jsme si dali variantu určenou zkušeným borcům, kteří nahoře otřou ruce do gatí, plivnou si do dlaní a koukají, kam by ještě vylezli, ačkoliv právě v rozporu se všemi fyzikálními zákony zdolali trasu, kde by dostal závrať i kamzík.

Pro vaši představu - jsme ONA a ON, kteří mají rádi sport a pohyb a využijí k tomu každou možnou volnou chvíli. Tenis, běh, lezecké stěny, jízda na koních i na kole, to je náš život. Jenže jsme zatoužili po změně a děčínská ferrata se zdála tím nejlepším řešením. Rozhodnutí padlo až po obědě, ale informace naznačovaly, že bude i na jednu z běžných tras času dost. Úsměv na tváři nás neopouštěl a vidina nového zážitku mu dávala stále širší rozměr.

Auto jsme nechali na záchytném parkovišti pod Tyršovým mostem, odkud je to k ferratě jen kousek. V půjčovně lezeckých potřeb mezi Tyršovým mostem a ferratou jsme si vyzvedli vybavení. Nebe bylo ocelově šedé a v uších mi zněla Hujerova věta z filmu Marečku, podejte mi pero. „Už je čas, musíme jít!“ Zamířili jsme k nástupu na ferratu. Můj partner má sílu Lamželeza a i já mám v rukách síly relativně dost, ale nevěděla jsem, že jejich rezervy vyčerpám úplně do dna.

Cesta začíná

První část cesty je pro všechny trasy společná. Kramle, kolíky, historické kamenné schody, po kterých jsme vystoupali na plošinu před hlavní skálou. Stáli jsme před rozhodnutím kudy a jak dál. Jestli se v rámci turistického pohodového výstupu vydat po trase s nižším číslem a označením B, nebo se pustit na něco záludnějšího. Každá ferrata je ve skále barevně odlišena a podle plánku s klasifikací jednotlivých tras, který jsme získali dole, jsme měli poměrně dobrou představu, co od které cesty čekat.

Podle Jana jsou ferraty, které jsou jako první „na ráně“, určeny pro  lezecká nemluvňata a ideální bude něco náročnějšího. Jasně, nejsem padavka, jdem do toho! Je pravda, že každé ohlédnutí a mrknutí dolů ve mně vyvolávalo neodbytnou touhu mít křídla. Mraky na obloze se kabonily a přikrádající se příšeří dávalo zážitku hororový nádech. Když jsme se dostali k místu s posezením a vrcholovou knížkou, měla jsem úžasný pocit. Byla to směsice toho, že jsem překonala své obavy, že mám fyzičku lepší, než bych čekala a množství vyplavených endorfinů, hormonů štěstí.

 

Zážitek musí být hlavně silný

Domnívala jsem se, že to nejhorší je za námi. Jak jen jsem se mýlila! Jan pronesl památnou větu, že zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný. A byl. Rozhodl, že půjdeme dál. Tato cesta byla velmi obtížná. Brněly mě prsty od přecvakavání a třásly se mi námahou. Kde jsme? Kterou trasou vlastně jdeme? Můj orientační smysl je asi takový, že jsem schopna zabloudit i mezi regály v obchoďáku. Na stěně jsem si připadala jako kdyby mi někdo zavázal oči, párkrát mnou otočil a pak se zeptal, kde je sever. Mým kompasem byl vždycky Jan. Ovšem právě tady i jeho dobrá orientace selhala a cesta nás dovedla do míst, kde by se těžko udržela i opička drápkatá. Evidentně něco bylo špatně a to špatně znamenalo, že jsme na cestě, na které jsme nejen být nechtěli, ale se svou nezkušeností na ní nemáme ani co dělat.

Myslím na to, jak spáchají-li naši známí nějakou do nebe volající skopičinu, málem si do hlavy nepochopením vyťukáme ďolík. Kdyby mi někdo vyprávěl, že při svém prvním výstupu na Pastýřské stěně polezu cestou, která je bonbonkem pro zkušené lezce, ale oprátkou pro lezecká nemluvňata, asi bych si nevyťukala do hlavy ďolík, ale rovnou kráter. Třes rukou i nohou sílí. Kus nahoru, nesmyslná snaha o návrat, zatnuté zuby a v hlavě kovadlinka – musíš. Jiná cesta není, už jsme dost vysoko, prostě musíme to dát.

O tom, že jsme to nakonec zvládli, svědčí skutečnost, že se o tento zážitek mohu dnes podělit. Když jsem ležela nahoře, lapala po dechu a snažila se zklidnit ruce a nohy, které simulovaly vibrační plošinu, objevil se mužíček jak z pohádky. Dolezl záhy po nás. Kouká, pokyvuje hlavou a povídá: „No já si říkal, kam ta děcka lezou. Dneska tady už dva hukli.“ Ano, vyloženě pozitivní informace. Po ní dodal, že jsme šli jednou ze dvou nejtěžších cest a mně vysekl poklonu, že na ženskou „fakt dobrý“. Kdyby jen tušil, že jsme si nic nevybrali, že ono si to vybralo nás…. A tak jsme to zvládli. Za pomoci vybavení z půjčovny, perfektně zadrátovaných cest a samozřejmě i toho nahoře, který nad námi zcela jistě držel ochrannou ruku.

 

Jsme v Nebíčku

Odměna v podobě vyhlídkové restaurace Pastýřská stěna, přezdívaná „Nebíčko“, byla více než zasloužená. Když jsme došli dolů, mraky tahaly břicha málem u země a bylo jen tak tak vidět. Ani jeden z nás nedokázal určit, kterou cestou jsme vlastně lezli. Opravdu to vyšlo na chlup a musím poctivě přiznat, že jsme měli víc štěstí, než rozumu. Nechci domýšlet, co by nastalo, kdybych měla jen o chlup horší fyzičku. Že by pro nás přiletěl vrtulník? To asi těžko. Leda tak sedmihlavý drak. Nerada, ale přiznávám, že nic jiného bychom si totiž nezasloužili. Takže pokud zatoužíte zdolat některou z děčínských ferrat, rozhodně si vyhraďte dostatek času a pečlivě vybírejte trasu s ohledem na své zkušenosti. A pokud nedolezete do „Nebíčka“, můžete si dát občerstvení v Tao Cafe, které najdete v prostorách bývalého Taoshopu na nábřeží u kruháče.

 

zdroj foto: Via Ferrata Děčín

Další tipy na výlety které by vás mohli zajímat

Výlet na in-linech z Děčína do Schöny

Tipy na výlety | Saské Švýcarsko

Stále oblíbenější jízdu na in-line bruslích si můžete dosyta užít na Labské cyklostezce v úseku Děčín – Schöna. Velká část trasy vede po příjemném hladkém povrchu a po rovině, takže pro bruslaře představuje moc pěkný zážitek...

Výlet do lázeňského městečka Bad Schandau

Tipy na výlety | Saské Švýcarsko

Nedaleko hranic České republiky leží malebné lázeňské město Bad Schandau. Jeho příjemná atmosféra, řada zajímavostí a krásná okolní příroda z něho vytváří turistický ráj. Při pobytu v Českém Švýcarsku je jeho návštěva pěkným úlovkem do sbírky zážitků...

 

Vyhledávání

Kontakt

Region České Švýcarsko Pondělí - neděle:
08:00 - 19:00
+420 491 005 805
+420 608 608 677

Doporučujeme

 

Certifikáty a ocenění